Sviťte jako hvězdy (Fp 2)

Milí Kristovi přátelé,

záříte jako hvězdy? Hvězda je plazmové kulovité těleso, které má vlastní zdroj energie. Tím nechci říct, že byste měli být kulatí jako míč a nebo světélkovat jako světlušky a nebo si nosit v kapse plutonium:) chce se tím říct, že svit hvězd je velmi intenzivní. Naší nejbližší hvězdou je, jak každý školák jistě ví, Slunce. Když se podíváte do Slunce, můžete oslepnout. A každého motoristu Slunce dráždí, protože nevidí na cestu, a tak si musí vzít sluneční brýle a nebo sklopit clonu.

Dnes se s vámi chci znovu zamyslet nad listem apoštola Pavla do Filipis. V předchozím kázání jsem mluvil o radosti. Dnes chci mluvit o světle. Pokud chcete, otevřte si se mnou 2. kapitolu Filipským.

Čti Fp 2, 12,18

Náš dnešní text začíná slovem proto... je to proto, že navazuje na snad nejznámější píseň o Kristu. "Způsobem bytí byl roven Bohu a přece na své rovnosti nelpěl..." Apoštol Pavel píše křesťanům v městě Filipi, že mají mít stejný postoj jako Kristus. I když byl Bůh, byl služebníkem všech a obětoval se z lásky pro druhé.

Proto, z tohoto důvodu, že to Ježíš udělal první, i my máme "uvádět ve skutek své spasení". Slovy ČSP (Český studijní překlad) "s bázní a chvěním uvádět ve skutečnost svou záchranu". Někdy se mezi křesťany vede vcelku zbytečná debata, zda bylo první vejce a nebo slepice. Tedy zda jsme spaseni na základě víry a skutky přicházejí jako něco druhého a méně důležitého. A nebo dobré skutky jsou podstatou toho být křesťan a teprve na základě dobrých skutků se člověk může považovat za skutečně věřícího. Myslím, že apoštol Pavel v tomto dopise vysvětluje, že jedno bez druhého nemůže být. Ve verši 12 čteme, že míček je na naší straně sítě. My máme uvádět ve skutek svou záchranu, neboli spasení.

Moc se mi líbí Kurzův překlad, který 12. verš čte: "...dělejte všechno, co svědčí o tom, že jste lidé zachránění od věčné záhuby: Poslouchejte Boha s hlubokou úctou a třeste se strachem udělat něco, co se mu nelíbí...". Chceme se líbit Bohu. Iniciativa je na naší straně. Podobně Jakubova epištola říká: "víra bez skutků je mrtvá, ... ukaž mi svou víru bez skutků a já ti ji ukážu na skutcích." Ve 13. verši ale vzápětí čteme slovo "neboť". Spojky mají ve větách zvláštní význam. V tomto případě vysvětlují a nebo i osvětlují smysl toho, co už bylo řečeno. Proto a neboť. Přemýšlejme chvíli nad tím. Proto, že Kristus přinesl sám sebe jako oběť za nás, máme uvádět s bázní a chvěním své spasení. A právě proto - neboť "Bůh je ten, který ve vás působí chtění i činění podle své dobré vůle." Kdybychom to chtěli vyhrotit, citovali bychom Pavla z jiného listu, kde je napsáno (Efezským 2,8): "neboť jste zachráněni milostí skrze víru, záchrana není z vás - je to Boží dar... aby se nikdo nechlubil...". Ale v 10. verši je hned druhým dechem dodáno: "jsme v Kristu stvořeni k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili."

Na tomto místě se dostáváme do podobného paradoxu. 1. máme konat dobro, jinými slovy, máme uvádět ve skutek své spasení. A za 2. je to Bůh, který působí chtění i činění podle své dobré vůle. Tyto dvě skutečnosti jsou spojeny spojkou neboť. Druhé vysvětluje první. Bůh je zdrojem, důvodem i hybatelem naší iniciativy. Nejsme to v první řadě my, kdo chceme konat dobro. Ale Bůh v nás svým Duchem působí, že chceme pomáhat druhým.

Použiju jednoduchou ilustraci ze života. Během doby, kdy byla moje žena v nemocnici a potřeboval jsem celý den pohlídat děti se mi nabídla kamarádka - křesťanka, že mi obě děti pohlídá. Říkal jsem si, jak jí to jen oplatím? Ona jen řekla, poděkuj Bohu. A to je přesně ono. Poděkuj Bohu. Nám nenáleží žádná chvála za to, že konáme dobro. Je to Bůh v nás, kdo to činí. Ale zároveň nemůžeme říct, že to koná jen nějaká neviditelná síla a nebo že jsme nějací roboti, kteří neví, co dělají. Je to vždy konkrétní člověk a konkrétní ruka, která pomáhá. Buďme tedy vděčni za bratry a sestry, kteří nabídnou pomoc, ale uvědomujme si také, že je motivuje Boží láska a nezapomínejme tedy na Krista, který je tou silou, která lidi vede k dobru.

Apoštol Pavel jde ale dál a mluví o dvou konkrétních negativních a zároveň pozitivních rozměrech křesťanské víry. A tím je reptání a pochybování. Ve verši 14 čteme: "všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného, v němž záříte jako světla ve světě". Podle některých překladů "sviťte jako hvězdy". Jak se pozná hvězda? Je vidět na nebi v noci. Ve dne hvězdy svítí, ale není vidět. Ale v noci, když se zatáhne, tak zvláště když je úplná tma, tak vidíme tisíce a tisíce hvězd. Nejsem tu za asociaci astronomů, tak si nebudu stěžovat na světelný smog ve městě a kritizovat naše umělá světla. Je totiž jasné, že světlo, kterým jako křesťané záříme stejně není naše. Hvězda má vlastní zdroj světla. Ale tím světlem, které my odrážíme, tak jako Měsíc odráží sluneční světlo, je Boží láska.

Když to pak dovedeme do důsledků, tak z Boží milosti máme v sobě Božího Ducha. Ten je tím, který působí chtění a činění a působí to světlo. Takže když jako hvězdy záříme lidem kolem nás, tak na našich dobrých skutcích vidí nejen nás, ale také Boha, který nás vysílá jako svě ambasadory světla do temného světa kolem nás. Když si to tak promyslíme, hvězdy dříve sloužily jako navigační body námořníkům. Podle hvězd dokázali spočítat cestu. Nakonec podle hvězdy i našli mudrcové či astrologové kde se narodil Ježíš. A každý školák ví, že Severka ukazuje na sever. Dnes sice máme GPS, ale hvězdy tam stále jsou a můžeme je využít. Buďme tedy hvězdami, které ukazují lidem správný směr. Lidé jsou někdy zmatení, co je správné a co ne. Když budou vědět kolegové v práci, že jsme věřící a usilujeme o spravedlnost, můžou se podívat na nás. Tak jako my na GPS a nebo námořníci na hvězdy. Musíme ale zářit a nebát se ukazovat správný směr.

Můžete si ale říct, copak je to tak hrozné? Jsme na vrchnolu ekonomické prosperity, většinou jsme představiteli střední třídy, máme co jíst, co pít, kde bydlet, čím jezdit. Máme zajištěné děti, slušnou práci a sociální jistoty. Máme kolem sebe přátele, rodinu a nic nám nechybí. Pavel ale nemluví o ekonomické temnotě. Duchovní temnota se projevuje úpadkem hodnot. A nejen hodnot jako je rodina a věrnost. To vidíme docela jasně a nejen na skutečnosti, že polovina lidí je rozvedených a lidé se dnes moc nežení a nevdávají. Je mnoho ukazatelů, že naše společnost má zmatek v mnoha oblastech, které byly dříve jasné. To, že lidé nerozeznají, co je správná a co ne je důsledek duchovní temnoty. Duchovní temnota je ale v tom, že lidé úplně odpadli od Boha. Lidé kolem nás nejsou ani tolik neduchovní, ale duchovní. Ale duchovně hledají něco úplně jiného než Boha v Kristu. Když jdeme do práce, potkáváme i milé usměvavé a pozitivní lidi. Nejde o to, že ten svět je hrozný a že se v něm nedá žít. Dá a to moc dobře. Ale jde o to, že pokud máte Boha na prvním místě, tak se těžko shodneme na důvodu, proč tu jsme. Jsme tu proto, abychom Boha oslavovali. Jsme tu proto, abychom druhým ukazovali na Krista. V tomto bodu se asi s kolegy v práci neshodneme. Mnozí z nás se neshodneme ani s rodiči a nebo s příbuznými. Nejde ani tolik o to, že by lidé kolem nás žili perverzními a zlými životy a toužili po tom, aby někoho zabíjeli, aby kradli a podváděli. To možná někdo ano. Ale jde o to, že celý směr lidí kolem nás je od Boha a ne k Bohu. A to je problém.

A za kým jdeme my? Jak se to projevuje? Záříš jako hvězda na nebi? Nemyslím jako Slunce ve dne. Nemyslím to nepříjemné světlo, které jako prasátko svítí do obličeje, že skoro nabouráš auto nebo narazíš do sloupu. Jde o to, zda se nestydíš za evangelium ve svém životě. Zda evangelium necháš působit v co nejvíce oblastech života, takže kolegové v práci, rodina, přátelé a všichni vidí, že jsi jiný. Poznámka pod čarou. Neříkám to proto, aby ses styděl a nebo cítil blbě. Sám vím, že nejsem ani trochu dokonalý a dělám chyby. Ale protože kážu především sobě a snažím se tuto pravdu žít, tak si tuto otázku kladu první. Máme ve svém životě Krista? Dovolím mu prozářit celý život a pustím ho do všech oblastí? V 1. listu Petrově je napsané dobré slovo, které se hodí jako komentář skoro na závěr:

"Ale Pána, Krista, posvěťte ve svých srdcích. Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte, ... avšak s tichostí a s bázní, majíce dobré svědomí..." (1. Pet 3,15n)

Tedy nemyslím, že máme každému říkat na potkání citáty z Bible ani vnucovat křesťanskou kulturu a názory. Ale náš život má vonět po Kristu tak, že si nestěžujeme v práci na šéfa a kolegy. Nemáme nadávat na to, jak je náš život hrozný. Protože česká mentalita kolikrát stojí na tom, že si budujeme vztahy kolem nás pomluvami a nadáváním na to, jak je svět kolem nás špatný. Je to dost těžké být jiný. A právě v tom můžeme být jiní a vzbuzovat otázky: a ty jsi spokojený? Šťastný? Trochu mi to připomíná tu písničku: Pohoda. U nás v ulici bydlel... a odpovídal lidem na otázku jak pak je: pohoda. Můžeme být jiní v tom, že místo toho, abychom psali na transparenty na silnice: "stydím se za svého premiéra" a svolávali protesty proti prezidentovi, můžeme se za naše politiky modlit a žehnat jim. To už víme a jako sbor to děláme. A to je dobře. Stejně tak můžeme svolávat dobro i na šéfa v práci a na kolegu, kterého nemusíme. Místo stěžování můžeme pozdravit a místo toho, abychom ho trpěli, se za něho můžeme pomodlit. Je to těžké. Ale vzhledem k tomu, že Bůh působí chtění a činění to není jen na nás, že? :)

Apoštol Pavel dává Filipským křesťanům dva příklady - Timotea a Epafrodita. Protože jste křeštané znalí Bible, jistě text znáte dobře. A pokud ne, dávám vám domácí úkol, přečtete si 2. kapitolu Filipským do konce (od verše 19). Zkráceně mluví o těchto dvou jako o příkladech víry. Epafroditos skoro zemřel, když navštívil Pavla ve vězení a jako pošťák doručil dopis do Filipis. Nebýt jeho, nemůžeme ani o radosti v Kristu z tohoto listu mluvit. A kromě toho se o Pavla staral. Timoteus zase psal pro Pavla dopisy, protože Pavel asi špatně viděl. Nebýt jeho, Pavlovy myšlenky bychom dnes neměly v Bibli. A Pavel dává tyto dva jako příklady víry. Potřebujeme kolem sebe názorné příklady lidí, kteří jako křesťané svítí jako hvězdy. Ne proto, abychom si je zbožšťovali a záviděli jim, ale abychom viděli, že je to možné i žít.

Na závěr apoštol Pavel říká: "držte pevně slovo života, abyste mi byli chloubou ke dni Kristovu... raduji a raduji se s vámi všemi, stejně i vy se radujte a spoluradujte se mnou." Co dává Pavlovi, který čeká na rozhodnutí soudu, smrt či život, takovou radost? Je to evangelium, Kristus. Nestěžuje si na okolnosti, nenadává na život. Neříká: proč já, Bože? Cos mi to udělal? Ale říká, že i kdyby umřel, získá mnohem víc, věčnost. Ale dokud dýchá, tak se bude radovat, že jeho život je v Kristu a může být užitečný druhým lidem.

Pavlův život skutečně zářil jako hvězda na noční obloze. A co ten náš? Dovolíme Bohu, aby proměnil náš život? Zařme jako hvězdy. Ať je Bůh tím oslaven a lidé mu vzdají chválu. Amen.