O kráse ticha

"Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším." (Matouš, Nový Zákon, 5. a 11. kapitola, verše 5 a 29)

Milí Kristovi přátelé, máte rádi ticho? Těšíte se, až budete sami a v tichosti a nebo vás ticho spíš děsí?

Říká se, že ticho léčí. Ale je to tak vždy? Pro mě osobně je ticho příjemné, pokud není až příliš dlouhé. Po náročném školním roce učitel netrpělivě vyčkává, až nebude vystaven hluku školy a dětí. Pokud jste rodiče a máte více dětí, víte, že jsou chvíle, kdy se těšíte, až budete sami a děti po vás nic nebudou chtít. Pak jistě přijdou chvíle, když se naopak na děti těšíte a kdy vám chybí a nebo vám je bez dětí smutno.

Obecně je ticho stav bez zvuku či bez hluku. Když jedete autobusem, vidíte některé lidi, kteří mají na uších sluchátka. Nedokáží si bez hudby představit ani minutu. Jsou lidi, kteří nedokáží mlčet a musí pořád něco říkat. Pokud jste introverti, tak vám to může přijít divné a nebo dokonce nepříjemné.

Ticho může být pro jednoho krásné, ale pro druhého může být hrozné. Ticho je spojeno zároveň se samotou, která může být pro řadu lidí nesnesitelná. Pro řadu lidí je ale samota nezbytností, abychom doplnili vnitřní zdroje.

Pojďme se ale už podívat do Bible.

Slovo "tichost" je spojeno se slovem jemnost, mírnost. V biblické definici slova tichost je ochota podřídit se nebo také kontrolovaná síla, schopnost nést napomenutí bez hořkosti a odporu, a konečně schopnost mít vliv na někoho, kdo je naštvaný a nebo je zatrpklý životem. Takovou definici dává lingvistický klíč k Novému zákonu. Je to zajímavá definice. Očekávali bychom, že tichost je spíš pasivní. Když jsem si o tomto tématu povídal s manželkou, hned po dvou větách mě přerušila a řekla, že tichost není pasivita. Zeptal jsem se jí, proč to řekla... Je to snad mlčení či zbabělost? Opak je pravdou. Z mé zkušenosti výše zmíněná definice není vůbec nepravdivá. Když se dostanu do křížku s někým, kdo je naštvaný a nebo na mě křičí, tak to nejhorší je v tu chvíli začít klást odpor. Dostanu se jen do většího konfliktu. Dotyčný na odpor čeká. Pasivita či slabost se projeví tak, že sklopím zrak a nechám si vynadat. To tu myšleno není. Spíše je to schopnost umět duchapřítomně zareagovat. Psychologové tomu říkají metoda otevřených dveří. Ne si nechat namlátit, ale umění boje beze zbraně. Zbraní tichosti je mírnost, sebeovládání, laskavost. Takové vlastnosti někdy odzbrojí protistranu a dotyčný zůstane překvapeně zírat.

Je zřejmé, že ticho není základním tématem v Bibli, nenajdeme ho na stovkách míst, ale najdeme klíčová slova, která s tichem souvisí. A tím je pokora, mírnost, jemnost a další. Tichost člověka je vnímána jako ctnost či chcete-li projev ovoce Ducha svatého.

V listu Galatským (5.kapitola, verše 23) je použité slovo, které zní nezasvěcenému v originále jako "prase". Nebo angličtináři "prays", čili modlit se a nebo cena. Toto slovo se dá přeložit jako mírnost či tichost. Když budete hledat ekvivalenty v moderních překladech, brzy se začnete divit, proč si ta slova navzájem neodpovídají. V tomto případě je práce s moderními překlady ztráta času. Když ale půjdete po původním slově v originále, zjistíte, že se nachází i na dalších místech Nového zákona. Například v 1. Petrově nebo v evangeliích. U Petra je to na známém místě, kde se říká, že máme být připraveni svědčit druhým, chcete-li, nebo-li hájit křesťanskou víru... je tam řečeno, že to máme dělat "tiše". Neznamená to, že máme být zticha, ale je řeč o našem postoji. Nemáme být arogantní či druhé snižovat, ale máme být mírní a laskaví.

"...a Pán, Kristus, budiž svatý' ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni."

Dále apoštol Petr chválí tichost jako něco, co máme mít v srdci. Má to být naším postojem.

"Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, když uvidí váš čistý život v bázni Boží. Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy -nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné" (1. Pet 3,1-4)

Dnes tomuto textu moc nerozumíme. V době emancipace a rovnoprávnosti bychom podobné slovo chápali jako útok na ženská práva. Apoštol Petr ale vede ženy, které se obrátili ke Kristu a mají nevěřící manžele, k pokoře a vlídnosti - tichosti. Nemluví tu o tom, že se mají ženy nechat mlátit a nebo být servilními ovečkami. To je možné zneužít. A to správné není. Ale v tichosti a vlídnosti je síla a krása, která odzbrojí i nejtvrdšího ateistu. Pevné hranice, sebeovládání a vytrvalost modliteb, vlídnost a tichá laskavost přinesla nejednou úspěch.

U apoštola Pavla vidíme podobný postoj. Pavel v 10. kapitole 2. listu do Korintu "tiše a mírně" napomíná své odpůrce. Nekřičí na ně, ale je mírný. Kéž bychom to jako učitelé uměli vůči svým žákům. Pak by možná ochotněji a lépe poslouchali.

V evangeliích (u Matouše) zase vidíme dvě polohy tohoto slova. Na jednu stranu v Blahoslavenství vidíme, že tiší (v anličtině meek) zdědí zemi.

"Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví"

A na druhé straně vidíme, že je to postoj či charakter Ježíše.

"Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším."

Ježíš je tichý a pokorného srdce. Máme se od Něho tento postoj učit. Ježíš tedy není uřvaný a neprosazuje se ostrými lokty, ale přichází v tichosti. Jeho moc nespočívá v násilí nebo v prosazování se. Nakonec Ježíš umírá na kříži a Jeho smrt je největším důkazem Boží lásky a pokory - Jeho tichosti. To se jako lidé učíme celý život. Většina z nás by na to potřebovala několik životů, kdyby to šlo. Nakonec ve 21. kapitole Matoušova evangelia vidíme krále, který vjíždí na oslátku. Nevjíždí na koni s hlukem armády obsadit město silou. Ale naopak pokorně a tiše vjíždí do města na oslátku.

Dobře, připomněli jsme si, že tichost Bible vnímá jako pozitivní vlastnost, kterou najdeme u Boha a měli bychom ji mít i my. Ale co s tím mám dělat?

Když pominu fakt, že nedávno vyšla knížka "Ticho - síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit", která byla přeložena do 30 jazyků a stala se fenoménem - tak nás chci pobídnout v tomto letním čase, abychom zpomalili a vyhradili si čas na ztišení. Mnoho z nás chodíme dál do práce. Je horko a budeme hodně cestovat. Mnoho našich činností může být opakem ticha. Tábory, hluk pláží, automobilů a letadel a mnoho shonu nás může ohlušit. Pro učitele je to celkem zřejmé, má prázdniny. Má čas se ztišit, pokud chce. Pro děti je to čas odpočinku a někdy i nudy. Pro ty, kdo dokončili školu je to čas přechodu buď na vyšší školu a nebo hledání práce. Pro ostatní je to další práce a k tomu vedro. A možná i dovolená na týden či dva. V tomto všem můžeme hledat Boha. Ale Bůh není hlučným Bohem a můžeme mít problém jej uslyšet.

Známý citát ze Starého zákona mluví za vše: "Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný." (1 Kr 19,12). Prorok Elijáš utíká za Hospodinem do samoty. Teprve ale až hluk zemětřesení a větru utichne, až oheň ustane, teprve pak se ozývá tichý a jemný hlas Boží. Někdy chceme, aby Bůh promluvil hlasitě a mocně do naší situace. A je to pochopitelné a žádoucí pro nás. Ježíš se ale často nevlamuje jako deus ex machina (bůh ze struje) do divadla našeho života, ale přichází tiše a nepoznán. Přichází v tichosti Ducha a promluvá do našeho svědomí, promlouvá skrze Boží slovo k našemu uštvanému a unavenému duchu. Možná promlouvá skrze biblické citáty a verše, které jsme se kdysi naučili v besídce či později. A připomíná nám tiše: "Mám tě rád, to je v pořádku. Vím, že jsi unavený a že jsi dřel jako kůň. Odpočiň si a naber sil." Boží hlas tiše šeptá: "Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi, kdo se namáháte... a já vám dám odpočinek."

Když se rozprchneme do všech světa kraj, končin země a nebo jsme v horku léta v Praze. Vězme, že Bůh není ani hluchý ani němý. Vězme, že Bůh mluví a když budeme dost potichu, tak Jeho hlas uslyšíme.

Dovolte mi citovat ze známé knížky: "O lásce k samotě a mlčení (XX. kapitola, Kempenský, 4 knihy o následování): Najdi si čas, kdy se můžeš věnovat sám sobě a často přemýšlej o Božích dobrodiních. Zanech zvědavosti. Čti takové věci, které vedou spíš ke zkroušenosti, než k zaujetí mysli. Když se zdržíš zbytečných hovorů, zahálčivých obchůzek a poslouchání novinek a klípků, najdeš vhodného času k nábožnému rozjímání dost..."

Je třeba poznamenat, že jde o knížku určenou pro řeholníky, tak nám může místy přijít drsně asketická. Cílem pro nás těžko bude odtržení se od světa. Ale když najdeme zdravou míru mezi hledáním tiché meditace, modlitby a společenstvím, udeláme dobře. Nás během léta čekají svatby a aktivit dost a dosti. Ale byl by to promarněný čas, pokud bychom si neudělali čas na čtení Bible a duchovní literatury a tiché rozjímání.

Dovolím si téměř na závěr připomenout výrok protestantského kazatele Bonhoeffera, který komentuje starozákonní výrok knihy Kazatel:

"Je čas mlčet i čas mluvit (Kaz 3,7). Slovo nepřichází k těm, kdo hlučí, nýbrž k těm, kdo mlčí."

Pokud chceme být tišší a pokorní a plní Božího slova, musíme se nejprve umět ztišit. Pak jsme připraveni i druhým pomoci vhodným slovem. Pokud se nikdy nezastavíme a nejsme plní Božího slova, pak jsme těmi, kdo tlachají a pak je lepší, abychom byli od druhých co nejdále.

Skončím citátem od filosofa Witgensteina: "o čem se nedá mluvit, o tom se musí mlčet." Dovolím si změnit jeho význam: Kéž obdiv a nádhera nad Božím stvořením a Jeho divy oněmní naše ústa a pak když v údivu mlčíme, slyšíme též Boží hlas. Pak se můžeme vrátit do společenství a vydáme o Bohu, který mluví, svědectví.

Přeji nám všem pěkné léto a kéž nalezneme užitek z Božího slova ve společenství i o samotě. Amen.