O Božím pokoji

Milí Kristovi přátelé,

jsou ve vašem životě věci, které vám dělají starosti nebo ze kterých máte strach? A naopak, co děláte proto, abyste prožívali Boží pokoj?

Věřím, že skoro každý z nás by na první otázku odpověděl, pokud jsme aspoň trochu upřímní, pozitivně. Mě třeba dělá starost, zda všechny moje děti uvěří a nebo z běžnějších starostí mi dělá starost, zda dokončím své studium. To jsou jen příklady, abyste uvěřili, že každý z nás procházíme různými starostmi. K druhé položené otázce - co děláme proto, abychom prožívali Boží pokoj - na tu bych chtěl odpovědět z té Boží strany, tedy co k tomu říká Bible.

K dnešnímu zamyšlení jsem si vybral známý text z vězeňského listu apoštola Pavla ze 4. kapitoly.

• 6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
• 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
• 8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.
• 9 Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.
  
  

Když se zamyslíme nad okolnostmi, ve kterých apoštol píše, Pavla by například mohlo trápit, zda se dožije dalšího týdne. Nebo zda se dočká odpovědi na svůj dopis. Mohlo ho například trápit pomyšlení, že lidi, kteří se o něho starají ve vězení, kteří mu posílají finanční pomoc a díky kterým ve vězení vlastně přežívá, o něho mají strach. Právě proto si myslím, že píše, netrapte se žádnou starostí. Možná to není odpověď super-hrdiny, který říká: žádný problém. Vězení? Už jsem tam byl. Poprava? To jsem zažil. To říká ostatně na jiném místě. Víme, že již dříve píše, že se smrti nebojí a že se těší do nebe. A pokud ho zabijí pro Krista, že tím oslaví Boha a na to se těší. Píše ale současně, že chce být prospěšný dál ve svém životě. Právě proto píše svým spolu-bratrům a spolu-sestrám ve Filipech, aby se netrápili žádnou starostí, tedy ani o něj, proto ostatně píše dopis, aby jim řekl, že je živ a zdráv.

Mimochodem, víte o jiném dopise, kde se naléhavost jeho pozemského odchodu projevuje ještě silněji? Kde už má vážně starosti, zda se dožije dalšího dopisu? Nechám to jako otázku do kvízu. Neodpovídejte hned, mám pro prvního, kdo odpoví správně malý dárek. Neprozradím vám, co to je.

Pojďme už ale na to, co Pavel říká. Zaujalo mě za prvé, že se dnešní text - verše 6 až 9 zmiňují o Božím pokoji hned dvakrát. Proto jsem nazval své dnešní kázání o Božím pokoji. Je to vlastně dvakrát ujišťující zaslíbení Božího pokoje, které nám nedává jen Pavel, ale zvláště Bůh v Kristu. Je spojené s nějakými podmínkami? Je něco, co pro to musíme udělat? Co myslíte?

Než odpovím na svou matoucí otázku, nechám vás přemýšlet a řeknu jednu další věc. Boží pokoj a starosti nebo chcete-li úzkosti v biblickém slova smyslu jsou určitým protikladem. Proto, chceme-li zažívat Boží pokoj, chca-nechca, musíme pustit naše starosti. Je to trochu paradox nebo pro striktně logicky přemýšlející je to rozpor. Člověk se bojí a říká se mu, aby se nebál. Jak se nemám bát, když se bojím? Nebo jak si nemám dělat starosti, když nevím jak to dopadne? Můžeme jednoduše odpovědět, protože jsme v Boží náruči. Jinými slovy, člověk, který důvěřuje Bohu, se nemusí bát. Na jiném místě se přece píše, že dokonalá láska strach zahání (v 1. Janově). Ale teď upřímně - nemyslím, že cílem biblického vyučování je jakési vymytí mozku a absolutní zákaz strachu. Strach prostě patří k životu. Když se zjevil anděl, všichni kdo to viděli, si mohli nadělat do kalhot. A proto říká anděl, nebojte se. Ježíš říká také v evangeliích, nebojte se, věříte v Boha, věřte i ve mne.

Teď odpovím na svou nejednoznačnou otázku. Je výzva k tomu, abychom neměli starosti o nic, spojená s nějakými podmínkami? Jinými slovy, je Boží pokoj spojený s nějakou aktivitou na naší straně? Ještě jednodušeji řečeno, spadne to na nás nějak shůry a nebo se o to musíme zapříčinit sami? Odpověď je dvojí. Na jedné straně je to Boží zaslíbení. Ten pokoj z Božího Ducha si nezpůsobujeme sami. A nejde o nějakou autosugesci ve stylu opakování nějaké mantry. Je to autentický zážitek s Bohem, kdy Bůh nás osvobodí od strachu a od starostí z časnosti. Zároveň je jasné, že je třeba víra. Víra je také spojena s nadpřirozenem. Je to na jednu stranu dar od Boha. Ale na druhé straně je třeba zcela osobně a prakticky důvěřovat. Tedy se rozhodnout. A jak je to se starostmi? Žádá se od nás návštěva u německého doktora? Je třeba doktora Alzheimera, abychom nějak zapomněli na svoje starosti? To se nám možná stává. Mě tedy ano. Někdy prostě vytěsním své povinnosti, a pak nemám starosti. Ale to není to, co apoštol myslí. Na naše starosti nemáme zapomenout a nějak se doprokrastinovat do nějakého bezstarostného stavu nevědomí. To lidé běžné dělávají - od toho máme víno a alkohol. Ten přináší chvilkové vytržení a zapomnění. To tu ale zřejmě myšleno není.

Pokud máte text před sebou a nebo pokud dáváte pozor, je zřejmé, že nás apoštol vyzývá k modlitbě. Tedy jinými slovy těch starostí se nezbavíme. Ale máme je naopak předkládat Bohu. Každý asi zná rčení, že sdílená starost je poloviční. Když se svěříme blízkému příteli, je útěšné vědět, že na nás myslí. Může to být na skupince. A nebo kamarádovi. To je jedno. My třeba máme malé biblické skupinky, kdy se za sebe navzájem modlíme. Dnes večer mám jednu takovou. Když mě tedy něco trápí, tak se svěřím. Je útěšné vědět, že se za mně modlí další lidé a já se na chvíli nemusím trápit svými starostmi, ale naopak se přimlouvat za druhé. To mi dává svobodu a úlevu od vlastního trápení a starostí. A vidím to i na druhých. Pavel tu ale nemluví především o sdílení starostí mezi sebou. On sice měl návštěvy a nebo mohl o svých starostech napsat, ale vidíme, že to nedělá. Nepíše nám o svých starostech. Naopak nás vyzývá, abychom se modlili. Tedy jaké to je svěřovat se se svými starostmi Bohu. Děláte to? Jednou jsem slyšel báječnou odpověď. Bůh přece všechno ví. A když má na starosti celý vesmír, tak ho nebudu otravovat ještě se svými maličkými starostmi. Něco ve smyslu písničky od Nohavici - pane prezidente. Bůh ale není pan prezident, který má plnou hlavu starostí, aby na nás neměl čas. Jemu se máme a můžeme svěřovat. A Boží pokoj bude následovat. To je tedy to první. Když se svěřujeme se svými starostmi Bohu, který má veškerou moc na nebi i na zemi. Když se modlíme k Bohu vesmíru a Pánu dějin, který není daleko - ale naopak se snížil, sestoupil z nebe na zem a v Ježíši Kristu se ponížil až ke smrti a dokázal nám tak svou lásku. Pak jsme ujištěni, že Boží pokoj bude následovat. Protože dárce je Bůh. Tomuto Bohu můžu věřit, že mi moje pozemské starosti nejsou ukradené. Možná neodpoví automaticky a hned na každou modlitbu tak jak chceme. Ale máme také zaslíbení, že naše odpovědi jsou ve víře už ano. Ano, Bůh tě slyší a odpoví ve svůj čas. Neboj se. Nemusíš mít starosti. Ne doktor Alzheimer, ale lékař Ježíš uzdraví tvé ustrašené a bolestivé srdce plné trápení a starostí. O to neměj starosti. On se postará.

A teď za druhé, jaká tu je ještě zmíněná odpověď na otázku, co pro to můžu udělat? Kromě toho, že mám věřit, že se Bůh postará a že se mám modlit. Je tu zmíněna ještě jedna důležitá věc. Přečtu to ještě jednou. Jsou to verše 8-9.

• 8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.
• 9 Čemu jste se u mne naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili, to čiňte. A Bůh pokoje bude s vámi.
  
  

Je to výzva, abychom přemýšleli. Nad čím máme přemýšlet? Možná znáte slova materialistického filosofa - jsi tím co jíš. Jíš prase, stáváš se prasetem. Tedy stáváš se tím, na co myslíš. Asi nemusím domýšlet důsledky za vás. Třeba když se díváš na porno - budeš mít nerealistické představy o sexu a o ženách. Když si plníš hlavu politickými úvahami, může tě děsně štvát současná bezvýchodná situace. Můžeme uvádět více příkladů. A hlavně - ty máš svoje vlastní. Pokud máš ty nejhorší obavy, tak je možné, že se ti naplní. Murphyho zákony na druhou. To co se může zkazit, se zkazí tím nejhorším možným způsobem. Když prší, tak leje. Znáte to. Jsem u zkoušky a děsím se, že mě vylejou. A to se pak stane. Nejhorší noční můra. Já jsem si třeba zavřel klíčky v autě. Ale v ten nejpitomnější okamžik. Těsně před odjezdem. A na tom nejpitomnějším místě. Mimo dosah města. Když jsem se ale modlil, přišlo vysvobození. Pán Bůh mi ale nedal hned klíčky. Moje manželka ví, že zjednodušuji. A vidím to pěkně z odstupu. Ale v tu chvíli jsem málem dostal infarkt. Dělal jsem si starosti. A to fakt fest. Později ale Bůh poslal zámečníka. Ve svůj čas a se správným nástrojem. A naučil mě lekci, že s Bohem není nic nemožné.

Apoštol nás vyzývá, abychom přemýšleli. Přemýšleli o všem. O čem všem? Mám snad jít studovat filosofii nebo teologii? To snad ne. Mám přemýšlet nad tím, co je pravdivé. Mám jít studovat matematiku? Co je čestné. Mám jít studovat etiku? Co je spravedlivé. To mám jít studovat práva? Co je čisté. Mám jít studovat uklízení? Co je hodné lásky. Vidíme tu, že to není jeden obor. A není to ani tolik teoretické studium. Je to dobro jako takové. A je to univerzita ne třetího, ale čtvrtého věku. Škola života. A je to cokoliv, co vede k dobru. Budu teď chvíli mluvit přímo, snad mi to odpustíte. Když si budeš zasviňovat hárddisk všelijakými kravinami a blbostmi, nemůžeš se pak divit, že bude plnej a nebudeš pak už mít místo na ty dobrý věci. Jinými slovy, dobré je nepřítelem nejlepšího. Když myslím příliš mnoho na slávu člověka, nemám pak už prostor myslet na slávu Boží? Co to znamená prakticky?

Jak možná někteří víte, jsem součástí služby Každý muž bojovníkem, a tak vám můžu uvést jeden praktický příklad. Snažíme se učit biblické verše zpaměti. Je pravda, že doktor Alzheimer pracuje velmi intenzivně a je to každým rokem těžší. Verše, které jsem znal, jsem zapomněl. A ty, které se zrovna učím, zapomínám znovu a znovu. Ale přesto, nevzdávám to. A vidím postupně i výsledky. A tím není znát Bibli zpaměti. Ale obnova mé mysli. Jak o tom čteme na jiném místě (v Římanům 12). Protože vím, že mi ve svůj čas Boží slovo Duch Boží připomene. Například ve chvílích krize a úzkosti mi může připomenout dnešní pasáž. Zkusme si ji přečíst nahlas:

• 6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.
• 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

Věřte-nevěřte, jsou lidi, kteří se zeptají, zda mám nějaký seznam veršů. A věřte, že mám. Ale nám nejde o nějaké mechanické drilování a školometský přístup. Stejně je třeba se vzdát jakési vznešené spirituální představy, že to půjde samo. Ano, některé věci jsme si zapamatovali pomocí písní a chval. Někteří z vás jste se učili verše již od besídky. A to je dobře. Jiné verše nám utkvěly v hlavě díky zkušenosti a nebo díky kázáním. Není to ale úplně samovolný proces. Zkrátka bez práce nejsou koláče. Jak říkám jako učitel - "no pain - no gain". Žádná bolest - žádný zisk. Studentům slibuji hlavně tu bolest. Ale když budou dostatečně dlouho a intenzivně studovat, občas uvidí i nějaký ten koláč. Buď ho přinesu na hodinu a nebo si ho mohou koupit v obchodě. A to i v zahraničí. Ale teď vážně. Když se nebudu snažit mít na mysli Boží slovo, ono to samo nepřijde. Vlastně ta opačná intuitivní věc se stane sama - naše únava, slabosti, hřích a starosti způsobí, že postupně oddriftujeme od Boha. Slovy evangelií - když nebudeme mít hluboký kořen, nakonec nás naše starosti odvedou od Boha. Ale dobrá zpráva je, že Bůh je dobrý Otec a proto: Korekce - náprava - ta přijde sama. Ale je bolestivá. Hodně to bolí. Bůh nás miluje jako své děti a napomíná nás. A když ujedeme hodně, tak nás kopne Duch svatý do zadku a vrátí nás na správnou cestu. Ale jít po té cestě dobra je spolupráce s Božím Duchem. Když padnu vyčerpáním na hubu, On mě zvedne. Ale kroky víry musím dělat ve spolupráci s ním já. O tom je následování. O spolupráci s Bohem v malých krůčcích.

A věřte-nevěřte, klíčovou a podstatnou součástí duchovního růstu je plnit si mysl čistými myšlenkami od Boha. Ať už je to duchovní knížka do situace, kterou prožívám. A nebo to nejčistší - Boží slovo z Bible, je dobré to nejen číst, ale skutečně si slovem sytit mysl. A dělat to pravidelně a pořádně. I když to bolí a výsledek vidím jen částečně. Na biblické škole jsem se naučil skoro 100 veršů zpaměti. Když jsem se vrátil, tak jsem se většinu z nich naučil i v češtině. Ale to hlavní je pokora. Tu jsem zpočátku neměl vůbec. Nemyslet si, že čím víc veršů umím, tím jsem duchovnější. Pýcha předchází pád a když si někdo o sobě myslí, ať dává pozor, aby neupadl. V tom můžu posloužit jako dobrý i špatný příklad současně.

Takže co máme dělat, abychom měli Boží pokoj? Není to automatické. Ale můžeme vysledovat dva principy. Modlitba a myšlení. Jinými slovy - předkládejte své žádosti Bohu a Boží pokoj bude střežit vaše srdce a mysl. A za druhé, myslete na vše dobré - a Boží pokoj bude s vámi. Amen.