O cílevědomosti

Dnes se zaměříme na známý text z NZ z listu Filipským 3,12-14:

• 12 Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.
• 13 Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou,
• 14 běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

Apoštol Pavel 3x za sebou používá slovo cíl. Používá ho v kontextu běhu. Běžet do cíle. Má na mysli obraz běžce závodu. Je možné, že Pavel chodil na starověké závody a sledoval běžce, kteří běží závod do cíle. Protože to byl obraz, který posluchači jeho dopisů dobře znali, mohli se s ním dobře ztotožnit. To se nezměnilo ani dnes, kdy se koukáme na televizi nebo na internet. Stále dobře chápeme, co myslí. Slovo cíl v původním jazyce se používá 40x v NZ. Toto slovo bylo běžné i mimo Bibli a používalo se v souvislosti s etikou. Např. cíl našeho jednání. Když se podíváme jak se dnes toto slovo používá, není to moc odlišné. Cíl je nějaká meta, stav a nebo objekt, kterého má být v reálném času dosaženo. Každý z nás má v životě nějaký cíl. Sledujeme nějakou metu a nebo chceme určitý stav, kterého má být dosaženo. Lidé, kteří jsou cílevědomí, dosahují lepších výsledků a netrpí tolik depresemi jako lidé, kteří jen tak životem proplouvají. V psychologii jsou různé typy lidí a asi polovina lidí se zaměřuje na cíle. Jsi cílevědomý člověk? Jaký cíl v životě sleduješ?

Tento týden jsem jako učitel v rámci konzultačního týdne absolvoval asi 30 jednotlivých schůzek s rodiči a dětmi a děti měly odpovědět na několik otázek. Jedna z nich sledovala cíl. V čem jsi nejlepší, v čem se chceš zlepšit a čeho bys chtěl v životě dosáhnout. Málo které dítě v sedmé třídě ví, čeho chce dosáhnout. A čeho chceme jako křesťané dosáhnout? Čeho chceš ve své práci, ve svém povolání, ve svém rodinném či osobním životě dosáhnout? Mnoho lidí by řeklo, že chce jen přežít. Nebo že nemají konkrétní cíl. Apoštol Pavel měl konkrétní cíl. A tím byla podle jeho slov "spravedlnost z Boha založená na víře a cílem toho je poznání Krista a moci Jeho vzkříšení a účast na Jeho utrpení" (v 9-10). Podle celého listu do Filipis je cílem křesťanského života poznání Ježíše živého spojení s Ním.

Další slovo, které Pavel používá v kontextu běhu do cíle je v češtině slovo dokonalost. Říká, že nemyslí, že by již dosáhl dokonalosti. Slovo v původním jazyce, které používá znamená doplnit, naplnit. Je použité asi 28x v NZ. Na jiném místě, které je velmi podobné čteme:

Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval (2. Tim 4,7). Tedy opět je řeč o běhu závodu. Je zřejmé, že nejde tolik o perfekcionismus, ke kterému mají někteří lidé tendenci. Nejde o to být dokonalý ve všem co děláme. Ale jde spíše o oddání se jedinému cíli. Poznání Krista. Chceme být dokonalí v jednom ohledu. Že nemineme jednu důležitou metu v životě. A tou je osobní vztah s Bohem, s Kristem, s Ježíšem. A nemluvím tu jen o osobním obracení. Ale o trvalém a rostoucím vztahu. Ten se projevuje pak ve všech oblastech našeho života. Proto pak mluví Pavel o dokonalosti. Nejde o to nedělat chyby, protože chybami se člověk jistě učí. Jako učitel o tom něco vím. Děti i dospělí nemůžou učit bez chyb. Chyby jsou prostředkem učení se. Každý dělá chyby a je to vlastně přirozené, normální a dobré. Chyby děláme i ve vztazích a to si jistě nepřejeme. Některé chyby nejde vzít zpět. Raději bychom některé věci neudělali. Věci neřekli a rozhodnutí, kterých litujeme. Dobré je, že nám Bůh v Kristu odpouští a můžeme jít dál.

Proto je tento text velmi osvobozující pro perfekcionisty. I když to na první pohled vypadá, že je to text povzbuzující k depresi nad vlastní nedokonalostí. Opak je pravdou. Nejen že cílem tohoto dopisu je radost. Pavel říká opakovaně radujte se. Ale ne radujte se z toho, že jste dokonalí, protože my nejsme. A Pavel si také nemyslel, že je dokonalý. Ale z toho, že můžete mít vztah s Ježíšem. Je to poklad, který nalezneme a o který pečujeme a nenecháme si ničím ani nikým tento poklad vzít. Uděláme všechno, abychom doběhli do cíle, kterým je poznání Krista a moci Jeho vzkříšení. V čem je to osvobozující? Apoštol Pavel říká, že zapomíná na to, co je za ním. Možná jsou to chyby, které jsme udělali. Ve stejné kapitole Pavel vzpomíná na to, jak horlil nesprávně pro Boha tak, že pronásledoval církev. Jeho náboženská horlivost měla nehezké ovoce. Možná mnoho lidí kvůli Pavlovi zemřelo kamenováním. Ale díky Boží milosti mnohem mnohem více lidí našlo osobní vztah s Kristem. Ve stejné kapitole říká, že všechno pokládá za odpad, všechno pokládá za nic, odepisuje to jako ztrátu, aby získal Krista. Cílem křesťanského života je vztah s Kristem. Jsi ochotný všechno ostatní odložit pro tento cíl?

Když to říkám, asi mnoho lidí rozesmutním. I sebe. Uvědomuji si, že máme mnoho závazků na této zemi. Musíme platit účty za elektřinu, za bydlení, za jídlo a starat se o rodinu, musíme chodit do práce a tak si říkám, jak tohoto cíle dosáhnout? Mám dát výpověď a odstěhovat se někam na samotu a nebo žít izolovaným poustevnickým životem? Jak tohoto Bohulibého cíle dosáhnout takříkajíc v domácích polních podmínkách?

Chtěl bych být praktický, a proto řeknu jednu zkušenost, která pomáhá mě. Je dost možné, že budete mít další nápady a nebo děláte ještě další věci, které vám pomáhají. Nikdo nemá v pěstování spirituality a osobního vztahu s Bohem nějaký patent na rozum. Proto se mluví v souvislosti s cestou za poznáním Krista o tzv. duchovních disciplínách. Nemluvím tu o nějakém zákonickém a přísném dodržování nějakých rituálů. Spíše mi jde o růst v osobním poznání Krista a proměnu našeho srdce. Jedna z důležitých duchovních disciplín, které beze sporu pomáhají - a nutno říct jsou zdrojem frustrace mnohých - je ztišení. Když se použije toto magické slovo, naskočí nám jistě žalm 65,2 "ztišením se sluší Tebe chválit". Asi nám to připomene chvály, písně a nebo nějaké rozjímání v přírodě a modlitbu. Modlitba je zaměření se na Boha. Jak se to liší od meditace. Meditace se dá jednoduše odlišit od modlitby jako zaměření se na sebe. Nemyslím jen ve smyslu čtení nějakého textu. Obojí je důležité. Ne ve smyslu egoismu a nebo sebemrskačství. Ale ve smyslu poznání sebe sama. Protože jak chci milovat druhé, když neumím přijímat sám sebe? Stejně tak osobní a hluboký vztah s Bohem pomáhá beze sporu v lásce k bližním. To je zřejmé. Osobním ztišením tu myslím pravidelný čas v průběhu dne zaměřený na meditativní čtení krátkého oddílu z Božího slova. Texty, které oslovují naše srdce a pomáhají obnovit rovnováhu v nás ve vztahu s Bohem.

Když začínáme, musíme se vzdát maximalistických nároků na dokonalost. Pokud chceme mít okamžitě duchovní výsledky, je to recept na neštěstí a selhání. Pokud myslíš, že začneš zítra a nebo jako novoroční předsevzetí sis dal strávit hodinu s Bohem každý den, hodně štěstí. Mnoho lidí takto prožívá frustraci, že jsou špatní křesťané, když netráví čas s Bohem a cítí vinu. Nejde mi tu o to, abyste se cítili blbě, protože netrávíte dost času na modlitbách a nebo nečtete dost Bibli. Spíš si položím otázku, jaký jeden malý krok by mi pomohl k cíli poznat Krista víc? Pro mě osobně je to najít v každém dni v týdnu čas, kdy se o to pokouším. Je možné, že jeden den vstávám brzy do práce a vstát o 15 minut je pro mě těžko představitelné. Tak to nedělám. Místo toho ale zjistím, že mám 15 nebo 20 minut v autě na parkovišti, a tak tohoto času využiju k tomu, že si vezmu mobil a místo abych sledoval sociální síť se napojím na svůj deník a otevřu si text z Bible a udělám si několik poznámek, ke kterým se můžu později vrátit. Je to samozřejmě minimalistický pohled. A neříkám, že je to jediné, co dělám. Pokud mám den v roce, kdy se můžu stáhnout do přírody a nebo do hor, můžu prožít v kontemplaci úžasný čas s Bohem. Pro mě je kontemplace kombinace meditace a modlitby. Tedy srdečně strávený čas s Bohem, kdy mluvím se svým otcem. A to se nedá uspěchat za 15 nebo 20 minut. Mluvím tu ale o pravidelném každodenním ztišení, kterého lze dosáhnout v polních podmínkách. Jindy zjistím, že když se vracím pozdě z práce domů a nečeká mě doma večeře a cestou domů si jdu sednout na single big tasty do mekáče, ne mnoho lidí tam sedí také a zatímco čekám na svou večeři, mám čas si vzít do ruky mobil a udělat si čas na ztišení. Vědomě se rozhodnu toto dělat pravidelně. A to už jsou dva dny. Proč si neudělat v neděli další čas? A třeba ho spojit s dalšími bratry či sestrami a sdílet společně to, co jsem přes týden prožíval a nesdílet toto ztišení s druhými. Vzájemně se inspirovat a modlit se společně? To už jsou tři dny. A pak třeba zjistím, že někdy se vrátím domů z práce dřív a nebo naopak pozdě a celý dům již usnul. Pak mám čas místo do facebooku vzít mobil a otevřít si deník.

To o čem mluvím jsou maličké kroky, které vedou k určitým pravidelným návykům. Čas ztišení můžete postupně prodlužovat, pokud to chcete a dokážete a okolnosti vám to umožní. Každý z nás má jiné možnosti. Maminka se třemi malými ratolestmi má jiný rytmus v týdnu než podnikatel a jiný než učitel a nebo senior či vysokoškolák. Je ale na každém z nás, co se svým časem uděláme a je odpovědností každého křesťana, jak naloží s osobním vztahem s Ježíšem.

Jak říká apoštol Pavel, nikdo z nás již nejsme u cíle a nikdo z nás nejsme dokonalí. Ale věřím, že chceme běžet do cíle, kterým je poznáním Ježíše, účast na jeho moci a zmrtvýchvstání. Jsi ochotný pro svůj vztah s Kristem i něco obětovat ze svého pohodlí a udělat další krok? K tomu Tě dnes vybízím. Co v následujícím týdnu uděláš je to na Tobě. Pokud chceš, můžeš to říct někomu, koho máš rád u kávy či kdykoliv později.

Nakonec je podstatné, abychom běželi k cíli, kterým je Boží povolání v Kristu Ježíši, abychom získali tuto nebeskou cenu. Jak k tomuto cíli doběhneme je na nás. Je to spolupráce s Bohem. Je to cílevědomý přístup k životu pod Božím vedením. Je to záměrné a osobní rozhodnutí, že chci trávit čas s Bohem a hledat jeho vůli každý den. Každý z nás máme povolání trochu jiné. Jsme jiné osobnosti, temperamenty a máme jiné dary. Máme ale osobní cíl a tím je nebe a to, co nás čeká. Na to se těšíme. Radujme se z toho, co jsme v Kristu našli a že nás povolal k životu s Ním již tady a teď. Skončím citátem z listu Židům 12:

• 1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,
• 2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.

Amen.