Good news blog

Milí Kristovi přátelé, jsou ve vašem životě věci, které vám dělají starosti nebo ze kterých máte strach? A naopak, co děláte proto, abyste prožívali Boží pokoj? Věřím, že skoro každý z nás by na první otázku odpověděl, pokud jsme aspoň trochu upřímní, pozitivně. Mě třeba dělá starost, zda všechny moje děti uvěří a nebo z běžnějších starostí mi dělá starost, zda dokončím své studium. To jsou jen příklady, abyste uvěřili, že každý z nás procházíme různými starostmi. K druhé položené otázce - co děláme proto, abychom prožívali Boží pokoj - na tu bych chtěl odpovědět z té Boží strany, tedy co k tomu říká Bible. K dnešnímu zamyšlení jsem si vybral známý text z vězeňského listu apoštola Pavla ze 4. kapitoly. 6 Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. 7 A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši. 8 Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli ...

Milí Kristovi přátelé, potkáváte někdy anděly na cestách? Nedávno se mi stala zajímavá věc. Cestoval jsem do Prahy a měl jsem stihnout autobus z Liberce. Ve své roztržitosti jsem si neuvědomil, že jde o autobus Regiojet a že je nutné mít rezervaci. Paní mi řekla, že mě nemůže vzít, že jsou všechna místa obsazena, ale že jestli chci, můžu běžet na další zastávku a zkusit štěstí, že se občas někdo nedostaví. Řekl jsem si, že zkusím něco jiného. Byl jsem celkem bezradný a tak jsem se podíval dolů na zem a pak nahoru a vystřelil letmou modlitbu. Této zkušenosti předcházelo několik dalších modliteb v předchozích dnech, kdy jsem prosil Boha o pomoc. A tak jsem řekl: "Dostal jsi mě až sem, jak se dostanu teď dál?". Rozhlédnu se a vidím pána, jak stojí na nástupišti. Oslovím ho s otázkou: "Nevíte o jiném autobusu do Prahy?" A on řekne, do Prahy ne, ale odvezu vás do Mladé Boleslavi, odkud jede více autobusů. Když jsem nad svou zkušeností přemýšlel, vybavil se mi jeden staro...

"Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším." (Matouš, Nový Zákon, 5. a 11. kapitola, verše 5 a 29) Milí Kristovi přátelé, máte rádi ticho? Těšíte se, až budete sami a v tichosti a nebo vás ticho spíš děsí? Říká se, že ticho léčí. Ale je to tak vždy? Pro mě osobně je ticho příjemné, pokud není až příliš dlouhé. Po náročném školním roce učitel netrpělivě vyčkává, až nebude vystaven hluku školy a dětí. Pokud jste rodiče a máte více dětí, víte, že jsou chvíle, kdy se těšíte, až budete sami a děti po vás nic nebudou chtít. Pak jistě přijdou chvíle, když se naopak na děti těšíte a kdy vám chybí a nebo vám je bez dětí smutno. Obecně je ticho stav bez zvuku či bez hluku. Když jedete autobusem, vidíte některé lidi, kteří mají na uších sluchátka. Nedokáží si bez hudby představit ani minutu. Jsou lidi, kteří nedokáží mlčet a musí pořád něco říkat. Pokud jste introvert...

Milí Kristovi přátelé, jako lidé máme neustále potřebu lnout k pozemským a pomíjivým věcem. K věcem, které vidíme, kterých se můžeme dotknout a je logické, že to souvisí s potřebou zaopatřit se a uspokojit i naše základní potřeby. Jinak to nebylo ani s učedníky a Ježíšem. Když má člověk hlad, hledá způsob, jak by se najedl. Parafrázuji C.S. Lewise, když řeknu, že je to vlastně přirozené. Narodí se dítě a hledá maminku a její prs. A hle, je tam. Může se napít. Na tom není nic špatného a hříšného. V tomto postním čase se ale jako církev soustředíme na hledání toho přesahu k věčnosti. Ne v první řadě na to materiální, ale na to věčné. Je to ale proti našemu nastavení. Pro dnešní kázání jsem si vybral text od apoštola Pavla z 2. listu Korintským 4,16-17. Tento text jsem si vybral ze dvou důvodů. Za 1. jsem si ho vylosoval jako svůj letošní verš. A za 2. jsem poslouchal velmi dobré kázání právě na tento text, které mě velmi oslovilo. 16 A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vni...

Milí Kristovi přátelé, záříte jako hvězdy? Hvězda je plazmové kulovité těleso, které má vlastní zdroj energie. Tím nechci říct, že byste měli být kulatí jako míč a nebo světélkovat jako světlušky a nebo si nosit v kapse plutonium:) chce se tím říct, že svit hvězd je velmi intenzivní. Naší nejbližší hvězdou je, jak každý školák jistě ví, Slunce. Když se podíváte do Slunce, můžete oslepnout. A každého motoristu Slunce dráždí, protože nevidí na cestu, a tak si musí vzít sluneční brýle a nebo sklopit clonu. Dnes se s vámi chci znovu zamyslet nad listem apoštola Pavla do Filipis. V předchozím kázání jsem mluvil o radosti. Dnes chci mluvit o světle. Pokud chcete, otevřte si se mnou 2. kapitolu Filipským. Čti Fp 2, 12,18 Náš dnešní text začíná slovem proto... je to proto, že navazuje na snad nejznámější píseň o Kristu. "Způsobem bytí byl roven Bohu a přece na své rovnosti nelpěl..." Apoštol Pavel píše křesťanům v městě Filipi, že mají mít stejný postoj jako Kristus. I když byl Bůh, ...

Milí Kristovi přátelé, z čeho máte opravdu radost? Dnes bych se s vámi chtěl zamyslet nad Božím slovem z 1. kapitoly listu Filipským. Pavel je ve vězení. To není moc radostná okolnost. Navíc mu dělají starost falešní učitelé, kteří tvrdí, že je třeba ke křesťanské víře něco přidávat. Krom toho jsou tu i lidé, kteří zneužívají jeho nelehké situace a kážou evangelium s nesprávnou motivací. Pavel ale není otřesen okolnostmi. Říká, raduji se, radujte se. Když čteme jeho slova, otevírají se nám různé otázky. Je opravdu možné se radovat navzdory okolnostem? Z čeho se opravdu můžeme radovat? Co nám přináší opravdu radost? Je třeba rozlišit Pavlův postoj jako křesťana. Pavel se raduje navzdory. Navzdory okolnostem. A pak je třeba rozlišit lidskou emoci radost. Takovou radost pociťujeme, když se nám něco povede. Nebo máme radost, když vidíme, že děti prospívají. Radost máme, když děláme něco, co nás baví. Když jsme s rodinou nebo s milovanou osobou. A naopak - jsou opravdu situace, kdy nám není...

Milí Kristovi přátelé, už jste někdy prožívali velký strach ze situace, která vás mohla ohrozit? Nebo třeba jste měli strach z někoho, kdo vás mohl ohrozit? Asi kdo ne. Bible je realistická kniha plná poučných příběhů, které mohou promlouvat do našeho života i strachů. Dnešní příběh je zapsán v 32. kapitole první knihy Bible, Genesis. Asi uhodnete, že jde o známý a velmi silný příběh o Jákobovi a jeho zápasu s Bohem nebo chcete-li, s jeho strachem a nebo s andělem Božím. Jákob si zpočátku ani tuto okolnost neuvědomoval, prostě k němu někdo náhle ze tmy přistoupil a on s ním začal bojovat. Je to takové přepadení a v moderním kontextu bychom to mohli označit za sebeobranu. Vraťme se ale trochu nazpět. Naše dnešní vyprávění je součástí velkého příběhu Praotců Izraele a zejména toho velkého příběhu Jákoba a Ezaua. Známý příběh o tom, jak Jákob vyměnil s Ezauem prvorozenství za čočkovou haši. Asi měl fakt velký hlad. A navíc Ezauovi o Boží věci moc nešlo. Teprve později pochopil, jak vážná ...